„Láska vdaných žen je nejcennější na světě, manželé o tom ovšem nevědí.“ Oscar Wilde
Search
Archives

You are currently browsing the archives for the Nezařazené category.

Archive for the ‘Nezařazené’ Category

2.

Právě jsem hodil prádlo do pračky a tak mám chvilku času, na rozmazání hoven po stránkách svého elektronického deníčku (myšleno metaforicky).

Milý deníčku,

Dnes jsem měl zvláštní sen. Byl v něm člověk oděn v doktorském plášti a já, sedíc na křesle ze dřeva vyrobeném a velice rustikálně vypadajícím, jsem plakal. Když se k mně postava v bílém začala přibližovat, mé oči vzhlédly vzhůru a místo klenby nebeské, viděl jsem jen puklinu která pohltila vše. Hvězdy, Měsíc i slunce. Pak jsem se probudil. Nevím co to znamená. Možná je to znamení. Vnuknutí. Měl bych navštívit doktora? Psychologa? Urologa? Nebo to dokonce znamená, že bych měl přestat chodit ke svému pediatrovi, kterého navštěvuji od pěti let a on mi od toho věku dělá každý měsíc kontrolu prostaty? Nevím.

Tímhle krásný oslím můstkem, jsem se dostal k tomu důležitýmu. Moje holka mi teď furt vypráví, že hraje Posla Bohů a jaká je to pecka a tak. Já jí věřim. Samozřejmě jsem nechtěl zůstat pozadu a taky jsem si něco zahrál. Po třinácti partičkách karetní hry Prší, mě přestalo bavit obíhat stůl a mluvit sám se sebou, sedl jsem si teda k počítači a podíval se na ty internety. Po asi hodině strávené na youtube (ne, počkej, to sem nemůžu napsat co to bylo doopravdy za stránky), jsem se proklikal na stránky informující o různých novinkách ve sféře pařanské.

Nemám moc rád ty velký komerční hry. Myslim, že poslední taková, která mě oslovila, se jmenovala Half-Life 2. A to je teda bonba jak Manhattan project. Od tý doby, se snažim potácet trochu v podzemí, na tý indie scéně. Tam jsou totiž ještě hry s duší. Trochu mě do toho uvrtal můj bratr, který se tam taky pitvoří. Akorát to neni čumil jako já, ale přispívá svou troškou k rozvoji týhle krásný scény (Druid_CZ). Protože už tam chvilku očumuju, vim, že před dvěma lety se objevila hra The Stanley Parable. Spíš teda než o hru, jde o komentovanou procházku, která zkoumá a taky si trochu utahuje, ze zavedených herních principů. Je to jedna z her, kterou si musíte zahrát a pokud nejste úplně zabedněný landofilové, oceníte to a zůstane to ve vás fakt dlouho. Je to skoro lynchovskej zážitek.

O dva roky později, což je teď. Přesněji 30.9.2015, se objevila zpráva od vývojáře Davida Wredena říkající jen, že zítra se objeví jeho nová hra. Ano, zkušenější čtenáři si mohli povšimnout, že David Wreden je člověk stojící za Stanley Parable. 1.10. 2015 se na Steamu objevila.

THE BEGINNER’S GUIDE

Jak se dalo asi trochu čekat, tohle opět není hra. Nebo aspoň ne, v tom mainstreamovým smyslu.  Zase jde o narativní procházku, ale tentokrát jde tvůrce mnohem dál. Až za hranici vlastního osobního prostoru. Spíš než hra, je to psychologickej rozbor. A je to mrazivý.

Zajímalo vás někdy, jak to vypadá v hlavě tvůrců her? A vůbec, v hlavě kohokoliv, kdo má potřebu tvořit. Hudebníci, filmaři, spisovatelé. Umělci to většinou nemaji v hlavě v pořádku, to je známá věc.  Tahle „hra“ ukazuje vývoj. Tok myšlenek Wredenova kamaráda. Tvůrce, kterej si říká Coda. Tenhle frajer tvořil od roku 2008 hry. Nebo spíš hříčky. Tvořil je, ale jedinej kdo je hrál, byl Wreden. Coda neměl potřebu je věšet na net. Udělal hru, hodil jí do koše, a začal pracovat na další. Koš ale nikdy nevysypal. Wredena tyhle hry fascinovali. Problém je, že Coda vytvořil poslední hru v roce 2011. Pak přestal. Wreden o něm od tý doby nelyšel. A tak se vlastně dostávám k podstatě. The Beginner’s Guide je hlavně volání. Způsob, jak přimět Codu aby se ozval, začal zase tvořit.

Možná.

Koncept je jednoduchej. Hry jsou poskládaný za sebou od nejstarší po nejnovější. Celou hrou provází Wredenův hlas. Ten se snaží interpretovat, co hry znamenaji. Problém je, že je to jeho výklad a hráč se za celou hru nedozví, co to všechno doopravdy znamená. Nevíme to, protože to ví jen tvůrce, kterej je ale nezvěstnej.  Hra končí posledním codovým výtvorem a Wreden nás nechá viset. Vzhledem k tomu, co se dozvíme na úplným konci, můžeme právě klidně pochybovat o tom, jestli nějakej Coda vůbec existuje. Ale záleží na tom vůbec? Wreden je pravděpodobně génius. A nebo jenom chytil správnou vlnu, vyplnil místo na trhu. Ať je to jak chce, jeho hry jsou originál. Zážitek silnej, jak dovolená na Ukrajině.

Technický zpracování je taky zajímavý. Jestli to opravdu tvořil nějakej Coda, je to logický, nejtarší hra jede na nejstarším source. Působí začátečnicky. Jak ale budete postupovat, začnou vykukovat různý shadery, odlesky a architektura se taky zlepšuje. Ale pokud v tom má prsty Wreden sám, je obdivuhodný kolik si dal práce s tim, aby to bylo vážně tak autentický.

Fakt doporučuju, pro mě jeden z nejsilnějších virtuálních zážitků. Hra nad kterou můžeš filozofovat ještě měsíc po dohrání. A to je podle mě známka dobrýho umění. Takže vypněte ty posraný Hry o trůny a nejnovější alba od Strokes, Wolfmother a Lany Del Rey a zkuste se bavit nějak inteligentně.

 

1.

Myslim, že je čas napsat první pořádnej příspěvek. Odpadla mi naplánovaná zkouška s kapelou, z důvodu onemocnění Šamana, což je hlavní rytmická složka v kapele, což znamená buben. Druhá rytmická složka což znamená já, je piča a zapomněla baskytaru u jiného spoluhráče doma, tudíž nemá na co brnkat. Mám doma teda nějaký struny a možná bych sehnal i sekyrku, takže bych mohl sklátit v lese nějakej strom a vyrobit si novej nástroj, ALE na tomhle lvlu muzikantství zatim nejsem (což znamená McGyver). Celá situace teda vytvořila časový okno, který by se dalo vyplnit vyzvracením se na blog, že? Ano.

Právě si dávám banán. Což je věc, která nikoho nemusí zajímat, teda pokud bych s tím falicky tvarovaným ovocem nedělal nějaký zajímavý věci, ale nevím moc jak na to (rady do komentů prosím). To, co by mohlo někoho zajímat je, že u toho poslouchám nový Deafheaven.

 DEAFHEAVEN – NEW BERMUDA

Musim říct, že když vyšel Sunbather, nezasáhhlo mě to asi tak, jako zbytek  světa. Jo, bylo asi zajímavý si koupit růžovou desku na které hezcí a upravení klucí ve vyžehlených košilkách hrají tak zlý hudební styl jako je blackmetal (celkem hezky nafúzovanej s postrockem a shoegaze teda). Dle mýho soudu je to strašně přeceněný. Pózeřina. Andy Warhol. Stejně jsem si ale ze zvědavosti novinku pustil. A zachvátilo mě nadšení. Nahned. Za prvý, přebal desky je krásnej. Přesně cover art na takovej počin. Jak prdel na hrnec, řekl by kolega Polreich. Spáchala ho vizuální umělkyně Allison Schulnik. Co se hudby týče, kluci vyjíždí z temných zákoutí mrazivého severského umění víc než dřív. Rozmáchlý blackový pasáže střídaji až devadesátkový, alternantivně rockový kytarovky, dokonce heavymetalový sóĺíčka a zní to tak přirozeně jako řetízek v jiným hrnečku, nebo pochcanej Zeman. Nová Bermuda mě dokonce přiměla si teda poslechnout znovu Sunbather. A musim říct, že mě to furt moc nebaví. No, neni to tak hrozný, ale neposírám se. Každopádně to nový jsem jim sežral celý nahned, takže poďte do mě košiláči vyhipstřený! Co tam máte dál?

A ještě jedna věc. Včera jsem byl ve Velbloudu na koncertě. Což je pro mě veliký úspěch, protože se mi poslední dobou nedostává tolik času kolik bych potřeboval, kvůli zasraný práci, kterou prej musim dělat abych jako mohl platit nájem a vole nechcíp hlady (kurva!). Pardon. Ale tenhle blog má bejt ventil, jak by určitě řekl můj psychiatr, kdybych nějakýho měl. Tak ventiluju. Hele byl tam epickej N’toko. Slovinskej raper a aktivista, kterej toho má hodně co říct k imigrantským otázkám. Jestli ho neznáte, zajděte. Takovou diskotéku jste už dlouho nezažili vám povidám. Ale na co bych chtěl hlavně upozornit. Předskakoval mu Johny Násilník, možná toho kluka znáte, já věděl, že byl na slampoetry a tak, ale něvěděl jsem že dělá na férku rapy. A kurva dobře. Hele, ten kluk to má tak v píči, že je to sympatický. Je to velikej srdcař. Zapomeňte na Honimíra 518 a jeho kámoše, který jsou samozřejmě naprosto nesnesitelný a zajděte na Násilníka. Klenot český scény. Punk, co dělá rep. To tady chcem.

Takčau.

 

vencák strikes back!!!

Jsem zpátky (sorry za ten nadpis).

Pro neznabohy: Tenhle blog už existuje pár let. Kdysi jsem se rozhodl, že budu psát recenze. Ano, chtěl jsem se stát recenzentem abych si mohl, jako každý jiný recenzent, pohonit ego. Dělat se lepším než jste vy, ubozí čtenáři tápající v temných zákoutích internetu a hledající názory cizích masturbátorů, kteří „mají názor“ protože vlastní názor nemáte.

Pak jsem se na to ale vykašlal, protože jsem začal pít hodně alkohol a konzumovat i jiné věci, které vám udělají z mozku anál Zděňka Trošky, což mi přišlo jako o hodně lepší zábava než psaní, samozřejmě.

Jenže teď už je mi 28 lét a jsem dospělý, což je poznat tak, že už netrpím předčasnou ejakulací (ale pořád to neni žádná sláva) a komiksy se Spidermanem, jsem vyměnil za komiksy se Spiderem Jerusalemem.

A tak přestávám vlčit a vracím se k serióznímu psaní. Chtěl jsem původně napsat svou biografii a prodat práva na svůj život Hollywoodu, jako správný dospělák-umělec, jenže filmové triky nejsou ještě dost vyspělé na to, aby dokázali vyobrazit vše co jsem zažil. A také pořád nezvládám český pravopiss.

A tak mám zase jenom ten blog…

Takže nahned, a hlavně seriózně.

ČTI!